Kurvítka v hlavě

Kurvítka v hlavě – recenze

Sám název napovídá, že kniha bude rozebírat dost palčivá témata a je tomu tak. Ivo Toman píše dost svérázně a s věcmi se prostě nemaže. Napíše, tak jak to je, a nechodí kolem horké kaše. Kniha poukazuje na lidské nedostatky, jak si je můžeme uvědomit a změnit. Obsah knihy navádí čtenáře diagnostikovat jeho chování a uvědomovat si svoje vlastní nedostatky nebo na ně poukázat.

Na můj vkus se autor zbytečně fokusuje na hodně témat a bohužel u žádného nejde více do hloubky. Je zde hodně témat, ale rozepsaná spíše okrajově, což je škoda.

Kniha změnila některé aspekty v mém životě a pohled na ně:

Antirozvrh

Myslím si, že je to jedna z největších chyb, kterou dělá hodně lidí. Jedná se o přeplánovaný diář. Dělal jsem to taky. Na každý den, týden, měsíc jsem měl na sebe přehnané nároky. Vždycky, když jsem plánoval, co budu dělat, tak jsem si říkal, že to dám, vypiju dva redbully a do toho. Vypsal jsem si to na papír a všechno bylo sluníčkové. Měl jsem ze sebe radost, jak jsem si to pěkně rozepsal, a říkal jsem si: “Jo to půjde, pojedu pecky”. Jenomže pak přišla realita. Prvních pár dnů jsem zvládnul obstojně, pak ale přišla únava, jiné problémy a celý můj plán se sesypal jako domeček z karet. No a pak se dostavily výčitky, že nejsem dost dobrý, a že to nedávám. Samozřejmě, co jsem udělal dál? Naložil si toho ještě víc a proces se opakoval.

V knize jsem se dočetl o antirozvrhu, to je to, co jsem dělal já. Autor popisoval o jiném způsobu plánování. Psal, že nejdříve si máme naplánovat zábavu a pak práci. Mně to moc smysl nedávalo. Ale co mi smysl dávalo, je plánovat si toho míň a být spíše pesimista k množství práce, kterou zvládnu. Další plánování jsem byl pesimistický a naplánoval jsem toho extrémně málo. Samozřejmě všechny úkoly jsem dlouhodobě zvládal a postupně si množství úkolu přidával. Nyní dlouhodobě udělám mnohem víc práce, ale s větším klidem a přehledem.

Síla vůle jako sval

Přesně tak, síla vůle jako sval! Když jsem to četl poprvé, taky jsem si říkal: “Hm, zajímavé”. Ale když jsem četl dál, začalo mi to dávat smysl. Po celém dni v práci jsem byl fyzicky a psychicky vyčerpaný a nedonutil jsem se jít cvičit. Fyzicky bych to ještě zvládl, ale psychicky už ne. Důvodem je, že do jedné nejmenované posilovny chodí cvičit opravdová individua. Po celém dni, když jsem vyčerpal svoji psychickou kapacitu, už jsem nebyl schopen vystát přítomnost těchto lidí a cvičit jsem nešel.

Lepší příklad je s tučným jídlem. Snažíte se držet dobrých stravovacích návyků, například krůtí, rýže a zelenina. Ale po těžkém dni, kdy všeho máte dost, nejlépe se to ukáže v pátek večer, jste jednou nohou nakročení do fast foodu. V pondělí byste odolali, v pátek už ne, řeknete si, už toho mám dost, a dáte si tučnou nezdravou stravu. Pak přijdou výčitky svědomí, ale o tom už bude jiný článek.

V práci to může být spojené se sebeovládáním. Celý den se musíte hodně kontrolovat a jednat asertivně, ale čím víc se den chýlí ke konci, tím jste náchylnější vyletět. Při situaci, kdy jste se ráno udrželi, večer se udržet nedokážete.

Už vám dává smysl slovní spojení: “Síla vůle jako sval”? Sval, když také unavíte, tak poté nemůžete podat maximální výkon a musíte jít regenerovat. Tak je to i se sílou vůle. No a co s tím? Jednoduše musíte se soustředit, na to, co je podstatné a důležité pro vás. Musíte celý den tomu přizpůsobit a fokusovat se na to. Pokud chcete jít cvičit, tak můžete jít ráno před práci nebo během, pokud vám to práce umožňuje. Nebo večer nemusíte jít do posilovny, ale můžete jít běhat, je to super. Na jídlo ještě odzkoušené fígly nemám, zatím jsem našel pouze balanc, ale že bych se úplně oprostil od pizzy nebo burgru, to říct nelze.

Efektivita práce

Když jsem programoval jednodušší úlohu a nebylo potřeba u toho moc přemýšlet, častokrát jsem si na druhém monitoru pustil seriál. Pak mi přišel například email nebo smska, samozřejmě když o tom víte, tak si to musíte okamžitě přečíst, a poté jsem se vracel k původní práci. V knize jsem se dozvěděl o hluboké a povrchní práci.

Hluboká práce je práce, kterou děláte a jste na ni maximálně soustředění a na nic jiného nemyslíte. Někdy se tomu říká “flow”. Máte vyplý email, zvonění a nekoukáte se na žádné jiné video, jednoduše nic vás neruší. Děláte pouze jednu práci a všechny vaše myšlenky směřuji pouze na tuto činnost. Hluboká práce je nejefektivnější práce, proto ji také nemůžete dělat dlouho. Většinou je to tak hodina až dvě, poté byste si měli udělat alespoň 15 minut přestávku. Můžete jít na krátkou procházku, dát si kávu nebo vyběhnout několik pater nahoru a zase dolu. Takovýmhle způsobem jsem se naučil pracovat. Někdy si v openspacu pustím hudbu, která u mě funguje jako clona, abych odstranil okolní šum. Muzika vám nesmí přivodit jiné myšlenky, proto vybírejte pečlivě, jazz, vážnou hudbu, dnb atd.

Snažím se povrchové práci vyhýbat, protože je neefektivní. Nejdražší jednotka je náš čas, proto pořádně si rozmyslím, do čeho ho budu investovat. Jestli dělat 3 hodiny práci, koukat u toho na seriál, a nedělat pořádně ani jednu věc. Nebo hodinu programovat, hodinu koukat na seriál a pak si jít hodinu zaběhat? Nezní to líp?

Chcete o kurvítkach přečíst více, klikejte zde. Podobné články optimismus a priming. Chcete se dozvědět o dalším článku? Sledujte mě na twitteru.